Mezinárodní polární expedice Svalbard 1999

aneb Špicberky na lyžích

Svalbard – Spic berger – Špičaté hory – Špicberky

Souostroví Svalbard se nachází mezi 78° a 81° severní zeměpisné šířky, 700 km severně od Norka. Soustroví je u nás spíše známo jako Špicberky, jejichž rozloha tvoří 62700 km 2 . Součáastí Norského území jsou od roku 1920 na základě mezinárodní dohody. Soustroví Špicberky se skládá z největšího ostrova Západní Špicberg, Severovýchodnízemě, Edgův ostrov, Bílý ostrov, Země krále Karla a několika menších ostrovů. Jako první zde přistáli snad Wikingové v roce 1592. My jsme se na naši polární expedici vydali na přelomu března a dubna 1999, na přelomu polární noci a polárního dne. Všech šest účastníků absolvovalo několik nocí ve stanu, více než 160 kilometrů pochodu na lyžích a přes zamrzlé moře a v neposlední řadě i ďábelskýách 350 kilometrů na sněžných skůtrech, řítících se po ledových pláních někdy i rychlostí 120 km/hod. To vše při průměrných teplotách minus 15°C. Za to vše nám byly odměnou krásné chvíle při pozorování polárních zvířat a nezapomenutelné zážitky.

Když špicberky, tak v zimě!

Byl jsem formálním vedoucím této expedice protože jsem ji inicioval a celou zorganizoval, ale ve skutečnosti ji na místě samém vedl můj kamarád horolezec Pavel Nováček, který byl na Špicberkách v zimě již poněkolikáté. Já i ostatní účastníci jsme respektovali Pavlovy zkušenosti. Celá tato extrémní expedice, možná i díky tomu, proběhla bez nejmenších problémů.

Na Špicberkách jsme byli na konci zimy, na přelomu polární noci a polárního dne. Urazili jsme tehdy přibližně 160 km chůzí na lyžích a skoro 360 km na sněžných skůtrech. Přecházeli jsme sněhové pláně i přes zamrzlé moře, spali jsme ve stanech při teplotách kolem –20 až –40°C. Denní teploty se pohybovaly kolem –10 až –35°C. Když proti nám foukal za nejnižších teplot silný vítr, nebylo nám hej. Myslím, že jsme si tam, jak se říká, všichni sáhli na dno. Ale stejně to byla nádherná expedice a budu na ni vždy velmi rád vzpomínat.

Setkání s ledním medvědem

Jedeme na skútrech k 70 km vzdálenému ledovci. Jen tak, máme čas a chceme ho vidět. Ledovec je úžasný. Skalicově modrý led tu padá do moře. Normálně se kusy ker ulamují z asi 30 m vysoké stěny do moře. Teď je ale celý záliv zamrzlý a tak si na ledovce můžeme i sáhnout. Procházíme se po ledě, mezi krami a obdivujeme se té kráse.

Marcel nám přijel říct, že na druhé straně jsou dva lední medvědi. Fantazie. Jedeme tam. Nejdřív opatrně. Mají 100 m obrannou zónu. Pak si troufáme i na 50 m. Opatrně se spuštěným motorem, zaplou spojkou a obloukem s jasnou únikovou cestou. Marcel nás pozoruje z povzdálí. Je rozumější, netroufá si tak blízko.

Dany filmuje, Marcel fotí. Já už nemám ani film ani kazetu. Vyplácal jsem to před tím na soby. Tak aspoň řídím a hlídám druhého medvěda. Fakt to není legrace. Pomalu jdou podél stěny ledovce, posunujeme se s nimi. Asi 15 minut. Samice jde napřed. Tu hlídám já, samce točí Dany. Marcel točí a fotí vše ze vzdálenosti asi 100 m.

Samice je nervózní. Samec je v pohodě. Ale samice je čím dál podrážděnější. Potom se samec rozhodl jít se podívat za námi (asi aby měl klid). Otáčíme skútr ve směru jeho pohybu. Hlídám si nejkratší únikovou dráhu. To ostatně dělám od začátku, ale teď na tom mnohem víc záleží.

Lední medvěd je dost rychlý a skútru trvá asi 2 vteřiny než zabere spojka. Dvě vteřiny, to je zatraceně dlouho! Odhadujeme rychlost jeho možného útoku na 10 m / s. Držíme si teď už naši bezpečnou vzdálenost mezi 50 a 30 m. To znamená, že máme 1s k dobru! Bude to stačit"

Našemu lednímu medvědovi bude trvat 3s než nás dostihne a nám 2s než ujedeme. Čili 1s rezerva. To musí stačit. Matematicky je to v pohodě. Za vteřinu, kdyby se rozhodl zaútočit, mu budeme mávat z deseti metrů. Matematika je prima, ale nepočítá s „lidským faktorem“.

Vím, že to risk a že je to na hraně. Ale co by člověk neudělal pro fantastický zážitek a dobrý záběr. Vychutnáváme okamžiky, které nám medvědi dovolí s nimi strávit. Samec už jde vyloženě v naší stopě. Opět se blíží k 30 m. V tom se to stalo…

Sahám na plyn, abych 20 m popojel. Mám troje rukavice a jsem v nich dost nemotorný. Palcem jsem zavadil o vypínač zapalování. Motor ztichnul. Taková kravina. Koho by to napadlo" Přece se tu nenecháme sežrat jen proto, že jsem nemehlo!

Okamžitě se pokouším motor nastartovat. Medvěd se rozvážně přibližuje. Zatím neútočí. Tahám za motouz startéru. jo tady se tao startuje pitom¨ým špagátem!

Jednou, dvakrát, třikrát – nic. Motor je zticha a medvěd to k nám má už jen 20 m. Dany sahá po po pistoli. Jenže zastřelit medvěda čelně, to skoro nejde. Má tak tvrdou lebku, že se po ní kulka lehce sklouzne. A taky proč bychom ho měli zastřelit. On neudělal nic špatného, to my jsme porušili jeho obranou zónu.

Na počtvrté motor chytil. Odjíždíme a oddechli jsme si. Byla to od nás pěkná hloupost. Zastavili jsme po 50 metrech. Medvěd přidal. Hmm, asi se přece jen naštval. Nebudeme ho dráždit. Adrenalinu už bylo víc než dost.

Odjíždíme. Už ho nebudeme déle obtěžovat. Medvědovi se tu říká „King of Arctic“ (král Arktidy) a my jsme od něj neměli pozvání do jeho království. Byli jsme tu nezvanými hosty a zasáhli jsme do jeho soukromí. On měl právo se zlobit, ale my jsme nemáme právo střílet. To je vše. Oficiální bezpečná vzdálenost při setkání s ledním medvědem, nařízená Guvernérem Špicberků Syselmanem (starostou) je 500 m. Byli jsme to my, kdo porušil pravidla. Tentokrát nám to prošlo.

Byl to jeden z největších zážitků mého života. Živý lední medvěd ve volné přírodě, v jeho domácím prostředí. Setkání s ledním medvědem jehož severské národy právem považují za predátora člověka. Setkání s jedním z mála zvířet na naší planetě, která se člověka nebojí, ale naopak ho považují za snadnou kořist. Setkání s Králem Arktidy. tentokrát nám to prošlo. Možná nám daroval život.

Díky

Ledová jeskyně

Málo kdo to ví, ale kousek od Longerbenu je ledová jeskyně. Ona to vlastně ani není jeskyně, ale „díra do ledovce“. Jedinečný zážitek. Otvorem ve sněhu dokážete sestoupit až na „zem“. Dojdete skutečně „na hlínu“. Najednou zjistíte, že stojíte na zeemi, která se pokryla ledem před mnoha milióny let. Pocity, které jsem prožívali, nedokáže nikdo popsat, to vážně musíte zažít.

My jsme to měli o to lepší, že jsme tam byli úplně sami. Neměli jsme žádného průvodce. byli jsme tam jen my, celou noc…