MONGOLSKO NA KONÍCH – PETR JAHODA – NOVÁ KNIHA

VYDÁNÍ TÉTO KNIHY PODPORUJE MONGOLSKÁ AMBASÁDA

OBJEDNAT
POŠTOVNÉ ZDARMA – podmínky zde
Objednat: info1@ckc.cz, nebo tel: 606 711 712

Kniha pro „malé i velké čtenáře“. Kdo z vás mužů neměl v dětství sen být kovbojem? Já jsem si ho splnil. Kdo z vás si o tom nechce přečíst? Která z vás žen neměla ráda koně a vše kolem nich? Tohle je kniha o koních a jezdcích. Je to tedy kniha pro všechny generace obou pohlaví.

Petr Jahoda (*1963) je od roku 2000 prezidentem Českého klubu cestovatelů. Dosud vydal pět knižních publikací: Nazí a divocí; Kanibalové z hor; Žijící lidé pravěku; S horským kolem na dno Afriky; Velké africké dobrodružství. Další informace o autorovi naleznete na stránkách: www.JahodaPetr.cz

216 stran, 90 barevných fotografií, šitá vazba (V8), cena 349,– Kč – OBJEDNAT

POŠTOVNÉ ZDARMA – podmínky zde
Objednat: info1@ckc.cz, nebo tel: 606 711 712

MONGOLSKO NA KONÍCH – aneb zemí Čingischána za indiány východu

Po delší odmlce vydává známý cestovatel a fotograf knihu o jedné ze svých cest. Kniha je vhodná pro malé i velké čtenáře, pro kluky i pro holky. Pro každého, kdo má rád koně, dobrodružství, cestování a kovbojský život jako v dobách Divokého západu. V knize najdete i mnoho zajímavostí o Mongolsku, jeho obyvatelích, kultuře a historii. Navštívíte kláštěry podobné tibetským. Příběh dokresluje 90 barevných fotografií!

V pořadí již šestá publikace známého autora cestopisů by se také dala nazvat Cesta za splněným snem. Sedmnáct set kilometrů v sedle řídce obydlenou divočinou až k mongolským indiánům. Autor velmi poutavě a napínavě popisuje úskalí cesty, krásnou romantickou krajinu i kovbojský život, který okusil se vším všudy. Jel horami i pouští, tajgou i stepí, brodil řeky, hnal stádo koní, zažil i nebezpečné situace. Musel se naučit nejen vše kolem koní, ale i stopovat jezdce před sebou, projet bažinami i sledovat neznatelné pěšiny vedoucí přes hory.

Zpříjemněte si volný čas hezkou knihou, nebo někomu z vašich blízkých milým dárkem.

Knihu můžete mít i s osobním věnováním autora!

POŠTOVNÉ ZDARMA – podmínky zde

Objednat: info1@ckc.cz, nebo tel: 606 711 712

Mongolsko na koních v pořadu Dobré ráno na ČT 2

Jednotlivé vstupy s Petrem Jahodou naleznete zde: – VYSÍLALO SE PŘED ROKEM v říjnu 2012?

První vstup: Cestovatel Petr Jahoda

Druhý vstup: Cestovatel Petr Jahoda

Třetí vstup: Cestovatel Petr Jahoda

Ukázka textové části – nejlépe vystihuje o čem kniha je:

Tisíc mil velkou zemí na malých koních

Když jsme odlétali do Mongolska, chtěli jsme si tam hrát na dávno minulé doby Divokého západu a doufali jsme, že se nám také podaří alespoň kousek toho dobrodružství prožít. Věděli jsme, že mongolští koně jsou polodivocí malí poníci. Počítali jsme s tím, že si je budeme muset sami krotit a přijezdit, než se na nich budeme moci vydat do nekonečné mongolské stepi. Měli jsme z toho trošku obavy, ale těšili jsme se. Mongolsko pro nás bylo poslední zemí na světě, kde jsme ještě měli možnost hrát si na kovboje. Na honáky krav, na ty pravé jezdce na koních. Věděli jsme, že to nebude jednoduché a že se za zdánlivou romantikou skrývá obrovský kus práce, ale chtěli jsme to. Jeli jsme si do Mongolska splnit své sny.

Když už jsme se do Mongolska dostali, nezbýval nám na to vysněné hraní čas. Tam jsme dávno minulé doby Divokého západu museli naplno prožívat, se vším, co k tomu patří. Nejen romantiku a krásu jízdy na koni, ale také všechny její stinné stránky. Tam jsme byli kovbojové se vším všudy, ať se nám to líbilo, nebo ne. A věřte, prožili jsme si i zatraceně těžké chvíle…

Mnohokrát jsme zažili, jaké to je sedět celý den v sedle, projíždět zcela neznámými horami a nevědět, jestli se nám večer podaří najít dostatek pastvy a vody pro koně. Někdy jsme nevěděli ani to, zda najdeme vodu pro sebe. Poznali jsme, jaké to je čtyři hodiny jet klusem, pak dát koním dvě hodiny na pastvu a zase pokračovat další čtyři až šest hodin klusem. Takřka bez zastávek, jen proto, abychom dokázali do večera dojet až tam, kde měla být tráva a voda pro naše čtyři koně. Trasu jsme proto měnili podle toho, kudy tekly řeky.

Abychom koně co nejvíce šetřili, jeli jsme, pokud to bylo možné, jen tam, kde nebylo nutné překonávat velká převýšení. Museli jsme se naučit zacházet s lasem, abychom dokázali pochytat koně, kteří nám mnohokrát utekli, přestože měli spoutané přední nohy. Jenže to mongolským poníkům nestačí. Jsou to praví mustangové východu. S pouty na předních nohou dokážou cválat několik desítek kilometrů. I takto značně omezení v pohybu se dají chytit jen pomocí druhého koně a lasa. Pouta na tři nohy, která používají Mongolové, jsme neměli a za celou cestu mongolským severem se nám je nepodařilo koupit. Pořídil jsem si je až na poušti Gobi. Mongolové pouta neprodají, sami je potřebují.

Zpočátku jsme museli i několikrát denně převazovat celou naši bagáž, než jsme vymysleli, jak ji nejlépe připevnit na malé a zcela nevhodné mongolské jezdecké sedlo, protože nákladní sedla Mongolové také neprodají. Poznali jsme, co je to jet v průtrži mračen, když se koně plaší, i co to je ležet dvě hodiny přes poledne na sluncem rozpálené louce a čekat, až se naši koně napasou. Poznali jsme, kolik je okolo nich práce. Starali jsme se o ně vždy jako o první, ošetřovali je, protože to byli oni, kdo nám umožnil každý den dojít až tam, kam jsme potřebovali. Teprve až jsme se postarali o koně, mohli jsme si postavit stan a udělat něco k jídlu pro sebe. Spát jsme šli až pozdě, abychom mohli koně ještě převázat na čerstvou pastvu, a pak jsme je převazovali ještě jednou, někdy i dvakrát za noc.

Poznali jsme, jaké to je jet týden na koni a nemýt se jen proto, že nebylo kde, nebo prostě jen nebylo kdy. Spát jsme chodili často až po půlnoci a vstávali jsme v šest, nejpozději v sedm hodin ráno. Celé dny jsme trávili prací a jízdou na koních, nebo někdy ještě hůře, jejich chytáním. Poznali jsme i jaké to je, když se víří prach a fouká vítr, který ho žene jezdci do očí v takovém množství a takovou rychlostí, že se proti němu nedá jet, protože vůbec nelze otevřít oči.

Museli jsme se naučit uvazovat koně ve stepi k čemukoliv, třeba i jen k trsu trávy. Po dlouhém „suchém“ úseku jsme pili vodu z potoka vkleče vedle našich koní, hlava vedle hlavy. Nikdo nechtěl na nikoho čekat. Všichni jsme měli obrovskou žízeň. V té chvíli jsem neměl sílu jít fotografovat, i když by to bývala byla úžasná fotka. Pro mne to byl vrchol romantiky a dal jsem přednost tomu si ho pořádně užít. Ten nádherný obraz zrcadlící se na zčeřené vodní hladině mi stejně zůstane v hlavě nadosmrti?

Hledali jsme neznatelné cesty v horách a proplétali se hustou tajgou mezi stromy, kde naši koně klopýtali přes klády. Abychom neztratili jen velmi obtížně rozeznatelnou stezku, museli jsme se, stejně jako kovbojové a stopaři, naučit sledovat stopy koní v kamenitém korytě řeky. Ne na kamenech nebo ve vodě, tak to nejde, ale na místech, kde se mezi kameny občas objevil malý kousek písku či bahna, ve kterém se obtiskla část kopyta koně, který tudy nedávno prošel. Hledali jsme ty otisky jako razítka, potvrzení toho, že ještě stále jdeme správnou cestou. Nacházeli jsme je zřídka, jen každých deset, ale častěji až sto metrů. Jinak jsme směr neznatelné a téměř neexistující pěšiny nebo cestičky museli pouze odhadovat. Nejhorší to bylo tam, kde jsme museli mnohokrát denně brodit horskou meandrující řeku. Znamenalo to přesně najít místa, kde se řeka brodí, protože jinde byla příliš hluboká nebo tam byl moc silný proud, který by mohl koně strhnout.

Na severu jsme projížděli nekonečná zelená údolí i hory se stády polodivokých koní. Projeli jsme krajem nádherných, průzračně čistých jezer. Jeli jsme horami i bažinami, zažili jsme sníh i vedro pouště. Jeli jsme hustými lesy mongolské tajgy i pouští Gobi. Naši koně zvládli všechno. Kamenité cesty, strmé srázy, suché stepi i bažiny, kde zapadali do bahna až po břicho, i poušť, kde se bořili do písečných dun.

V horách nás doprovázeli orlové a dlouhosrstí jaci. Nahoře, u Tuanů, jejich psi a sobi. V údolích zase polodivocí koně a krávy. Na poušti dvouhrbí velbloudi, koně Převalského, endemičtí divocí osli a nekonečná mnohatisícová stáda malých antilop, početnější, než jsou v Africe.

V nížinách a údolích řek jsme umírali horkem a ukrývali se před nemilosrdným vedrem ve stínu nebo se koupali. Hltavě jsme pili chladnou vodu přímo z řeky, kdekoli jsme se k ní dostali. Na horách jsme drkotali zuby zimou a promrzlé ruce si zahřívali pod sedlem o teplá těla našich koní.

Jeli jsme přes nehostinné hory, poušť, písečné duny i přes louky plné mnohobarevných květů. V některých místech mini monokultury květin tvořily nádherné mnohametrové fialové „fleky“. Na kalužích seděly stovky motýlů. Když jsme se k nim blížili, zvedali se v hejnech, kterými jsme potom projížděli. Jinde byla tak vysoká tráva, že sahala našim koním až nad hlavu. Zažili jsme sluncem rozpálený písek pouště Gobi, rudé skály, hluboké kaňony, nekonečné roviny, prachové bouře, prudký déšť i sníh.

Poznali jsme ale také, jak je krásné projíždět divokými horami na vlastních koních, jak jsou krásné chvíle pohody u řeky na prosluněné louce v době, kdy se koně pasou, a my jsme nemohli dělat nic jiného, než se koupat. Byli jsme nazí v pustině nekonečných zelených údolí, daleko od lidí a civilizace. Poznali jsme přátelství člověka s koněm, které na tak dlouhé cestě muselo zákonitě vzniknout.

Romantika této náročné dlouhé jízdy byla těžce vykoupena pravou poctivou prací každodenního života jezdců, kovbojů Divokého západu. Naše cesta se lišila od cesty Oklahomou, Nevadou, Utahem či Texasem jen tím, že nás neohrožovali indiáni bránící svá práva a území, ale naopak nám „domorodci“, Mongolové, všemožně pomáhali. Bez jejich nepředstavitelně velké ochoty, pohostinnosti a pomoci bychom tohle naše malé – velké dobrodružství jen stěží dotáhli do konce. Bez nich bychom si ho možná ani netroufli začít…

Ujeli jsme na koních 1000 mil, přibližně 1700 kilometrů, za pouhých 35 jezdeckých dní. Celá cesta však trvala dva měsíce. Nejenže jsme poznali, co to byl Divoký západ, ale osud nám dovolil si tuto dobu alespoň částečně prožít. Museli jsme ji prožít se vším všudy. Mnohdy daleko od civilizace, daleko od lidí. Mongolský „Divoký východ“ nás donutil vychutnat si dobu Divokého západu až do dna. Někdy to bylo hodně těžké a trpké, ale i tehdy krásné. Děkujeme osudu za všechno, co nám připravil. Hodně jsme se na této cestě naučili, mnoho jsme poznali a každopádně nás to změnilo. Když prožijete dva měsíce v pustině, odkázáni jen sami na sebe, musí vás to vždy nějak změnit. Změní vás to pozitivně. Začnete si vážit malých věcí. Pochopíte, co v životě je a co není důležité. Máte šanci uvědomit si pravidla života.

Naučil jsem se úctě. Úctě ke všem lidem, kteří jsou třeba nevzdělaní, ale umí mnohé věci, se kterými si my „vzdělaní“ neumíme poradit. Úctě k lidem, kteří sami nemají takřka nic, ale kolemjedoucímu poutníkovi dají to nejlepší, co mají, byť by sami měli hladovět. Vždyť on je na cestě, potřebuje tedy dobré jídlo více než oni. To je přece každému jasné a nejde to jinak, než mu dát to nejlepší, co máme. Moji milí Mongolové, kdybyste jen věděli, kolik bohatých lidí žijících v luxusu by se s nikým nerozdělilo ani o suchou kůrku…

Naučil jsem se také velké pokoře. Pokoře k přírodě, počasí, místním bohům a ke všemu neznámému. Nejvíce jsem se však naučil pokoře k pravidlům a řádům. Všechno v přírodě je má. Přesná, přísná a neměnná. Příroda o nich nikdy s nikým nediskutuje. Pravidla jsou jasně dána. Jsou více než zákon. Kdo se naučí je respektovat a žít s nimi v souladu, tomu příroda dovolí vstoupit a nedá mu zahynout. Vstoupíte-li v pokoře, přijme vás příroda jako svoji součást. Budete-li ji však chtít přemoci, zahubí vás.

OBJEDNAT KNIHU

POŠTOVNÉ ZDARMA – podmínky zde

Objednat: info1@ckc.cz, nebo tel: 606 711 712

Výbrané kapitoly z obsahu knihy:

Jak se mění klukovský sen ve skutečnost
První problémy a nebezpeční vlci
Přepadeni
Prckovi jde o život
Dvouhrbí velbloudi
První bouřka na koních
Touha po svobodě
Nekonečné údolí
Klášter na konci světa
Drsná cesta tajgou
Tisíce motýlů, zelené louky a neuvěřitelná hra barev
Tsagaj a hodnota přátelství
Konec světa a obrovští ovádi
Kde neprojde kůň, neprojde ani člověk
První pořádná kovbojská práce
Lov medvěda
Ani drahá mapa nemusí být dobrá
Chuvsgol Nur – mongolský Bajkal
Mizernej den
Napadl sníh, skončily cesty a začaly divoké řeky
Chlap s puškou
Dobří stopaři se platívali zlatem
Hořící obloha a jezero racků
Prosba k mongolským bohům
Na útěku
Na hranici života a smrti
Indiáni východu
Návrat psance, divocí koně a lány protěží
Komančové
Kaňon Yoli Am
Blesk z čistého nebe aneb Moc a síla bohů
Hnaní stád
Smrtící vedro pouště
Hory z písku
Cesta nekonečnem
Mongolské Monument Valley

Knihu je možné objednat přímo u autora

POŠTOVNÉ ZDARMA – podmínky zde

Objednat: info1@ckc.cz, nebo tel: 606 711 712

Fotografie z Mongolska

V knize je publikováno 90 fotografií.

 

OBJEDNAT KNIHU

POŠTOVNÉ ZDARMA – podmínky zde

Objednat: info1@ckc.cz, nebo tel: 606 711 712

MONGOLSKO NA KONÍCH V MÉDIÍCH:

Česká televize: VYSÍLALO SE PŘED ROKEM v říjnu 2012… http://www.ceskatelevize.cz/…20095/video/

Brněnská televize: www.b-tv.cz  – 20 min pořad se bude vysílat v pondělí 2.12.2013 mezi 10 – 12 hod. a mezi 20 – 22 hod.

Český rozhlas: V průběhu prosince bude vysílán hodinový pořad v regionálním vysílání Hradec Králové. Další pořad bude na Českém rozhlase Praha. Jakmile budeme vědět, kdy vysílání budou, dáme vědět i Vám a zveřejníme to na webu.

Magazín Cestopisy: Reportáž o knize v prosincovém vánočním čísle.

Podpořte nás

Líbí se Vám připravovaná kniha Petra Jahody? Můžete nás podpořit… Stačí, když umístíte banner na své stránky. Pokud máte zájem, umístěte na svůj web tento html kód:

<a href=" http://www.jahodapetr.cz/mongolsko-na-konich.html" title="Mongolsko na koních">
<img src=" http://www.jahodapetr.cz/uploads/images/banners/mongolsko.gif"
alt="Mongolsko na koních" width="92" height="31" border="0">
</a>

Výsledek by měl vypadat takto:

Mongolsko na koních