Expediční lékárnička

Převzato z knihy Petra Jahody, Kanibalové z hor (SVAN 2002)

Důležitou součástí mojí výbavy na tak náročné expedice jako jsou cesty hluboko do džungle k přírodním národům, je samozřejmě lékárnička. V pralesích Irianu je člověk, co se týká lékařské pomoci, odkázán pouze sám na sebe. Dokonce i doprava k nejbližšímu lékaři, může trvat od několika dnů až po několik týdnů. Zapomenout doma třeba antibiotika, by se mohlo člověku stát osudným. Já jich vždy beru nejméně dva, ale většinou raději tři druhy. Také léky proti průjmovým onemocněním a žaludečním potížím podle mého názoru nejsou k zahození. Sem tam něco proti nachlazení a bolestem se může také hodit, k zubaři to obvykle rovněž nebývá nejblíže. Léky proti horečkám považuji za samozřejmost a pokud přidám něco proti kašli, tak mě to určitě nezabije. Proti plísním je dobré si občas umýt nohy hypermanganem, také desinfekce je potřeba. Je dobré mít jak jodový preparát, tak vysokoprocentní lékařský líh, kterým se dají ošetřit boláky v ústech. Občas se hodí ještě náplasti, obvazy a elastická obinadla. Říká se, že jsou dobré také různé přípravky proti komárům. Já s sebou sice vždy něco vezu, ale když už to musím použít, tak obvykle přijdu na to, že v podmínkách horkého vlhkého klimatu deštného pralesa fungují pouze velmi krátkou dobu a nebo se rychle smyjí při brodění řek a podobně. Nicméně je dobré to mít. Abych výrobcům těchto preparátů nekřivdil, některé jsou opravdu dobré a jako „záchranná brzda“ jsou neocenitelné. Už jsem zažil takové nálety komárů, nebo mouchy Tse – Tse, že jsem byl ochoten na sebe vylít cokoliv, jen abych se toho alespoň na chvíli zbavil.

Pak jsou ještě léky, které nenosím preventivně, jako kdyby se něco stalo, ale které je potřeba užívat pravidelně. To jsou zejména antimalarika, tedy přípravky sloužící k léčení, nebo prevenci proti malárii. Na jejich používání jsou dva názory. Jeden zastává stanovisko, že vedlejší účinky této preventivní profylaxe jsou srovnatelné s následky samotného onemocnění, bereme-li v úvahu pravděpodobnost, že se cestovatel nakazí. Druhý názor je pro preventivní užívání antimalarik, a předcházení onemocnění. Vzhledem k tomu, že se mi vedlejší účinky těchto léků nezdají až natolik strašné a mám pocit, že žádný z výrobců v přiložených letáčcích neuvádí, že by užíváním těchto léků mohlo dojít k úmrtí, ale minimálně dva druhy malárie jsou smrtelné, tak se já osobně přikláním spíše k prevenci. Vede mně k tomu také ten fakt, že stačí píchnutí pouze jedním nakaženým komárem. Ale to si musí každý rozhodnout sám. Já antimalarika beru, i když ne vždy zcela poctivě. Pro jistotu je nosím společně s doklady a letenkami, abych o ně nemohl pokud možno přijít. Kromě toho pro jistotu s sebou vozím ještě jednu dávku, to je asi třicet tablet chininu. To je pro případ, že i přes profylaxi, by někdo z účastníků expedice během cesty malárií přece jen onemocněl. Může se to stát. Přes veškeré pokroky lékařské vědy je totiž chinin stále nejlepším lékem snad proti všem druhům malárie. Tato moje opatření jsou nutná, protože onemocnění malárií rozhodně nelze podceňovat. Projevuje se záchvaty vysokých horeček střídaných záchvaty zimnice. Člověk v takových chvílích nemusí být schopen logicky uvažovat a proto se domnívám, že je lépe tomu předejít, než se spoléhat na léčení cestou. To vidím jen jako možnost pro přežití, pokud by selhala profylaxe.

Poslední část vybavení mojí lékárničky se skládá z věcí, které tam nemusí být, ale pro vlastní pohodlí je to lepší. Jde o různé mastičky proti ekzémům a opruzeninám. Vozím s sebou třeba dětský pudr na nohy a lékařskou vazelínu. Na to jsem přišel náhodou teprve předloni. Mívali jsme často velké problémy s kůží na chodidlech. Celé týdny totiž musíme chodit v naprosto promočených botách. Docházelo k tomu, že se rozmoklá kůže oloupala až na velmi citlivou a bolestivou růžovou vrstvičku, což nesmírně bolelo při každém došlápnutí. Přemýšleli jsme o tom, jak rozmoklou kůži léčit. Zasypávali jsme ji pudrem, sušili na slunci, ale nic z toho nepomáhalo. Než mě napadlo, že z rozmočené kůže byl vlastně vyplaven všechen tuk. Tím pádem bychom dělali všechna opatření úplně opačně. Sušili jsme rozmoklou kůži, která byla vlastně přesušená. Zní to nelogicky, ale je to tak. Po konzultaci s kožní lékařkou jsme začali používat lékařskou vazelínu a máme téměř po problémech. Jak prosté. Necháváme si ji na její radu míchat se salicilem, takže tím zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Promastíme si nohy a zároveň je vydesinfikujeme, což je zase chrání před různými plísněmi.

Součástí expediční lékárničky by také měl být nejméně jeden, ale lépe dva druhy antialergenů. Nechtěl bych se v džungli dostat do situace, kdy by někoho z mojí výpravy štípl nějaký bodavý hmyz, nebo se na něj vysypal pyl z nějaké agresivní kytky, nebo ho poštípali termiti, nebo. Takových nebo mohou být tisíce a bylo by nemilé nemít těch pár tabletek, které by mohly zastavit, nebo alespoň zmírnit případnou alergickou reakci a tím třeba postiženému člověku zachránit život.

Další věcí, kterou považuji za důležitou jsou vitamíny a multivitamíny. Vozím jich s sebou vždy dostatek. Neužívám je sice preventivně, ale mám s nimi dobrou zkušenost. Dokáží hodně nemocí zlikvidovat ještě v jejich počátku, nasadí-li se dostatečně vysoké dávky a včas. Určitě je pro tělo lepší se léčit zvýšenou dávkou vitamínů, než je v nemoci ještě více oslabovat jinými léky, které většinou mají navíc další nežádoucí vedlejší účinky. A vitamíny mají ještě jedno použití. Na expedicích poměrně často dochází k nešťastné kombinaci nadměrné fyzické námahy a nekvalitní stravy s nízkou nutriční hodnotou a v nedostatečném množství, když to řeknu rádoby odborně. Prakticky to znamená že jíme málo a ještě k tomu špatně. Máme občas hlad a tělu se to pochopitelně nelíbí. Vitamíny to dokáží do jisté, omezené míry napravit. Co nezvládnou vitamíny, dožene zpravidla iontový nápoj. Bohužel nic z toho nenahradí vitamín „M“, který jak známo obsahuje pouze maso. Proto na našich cestách nevynecháme jedinou příležitost k doplnění tohoto prvku, nezbytného v naší stravě také pro dobrou pohodu (neodborná teorie autora).

Vidím , že popis obsahu mojí lékárničky si dělá poměrně velké nároky na prostor v této knize. Ne jinak je tomu v mém batohu. Když jsem s cestováním začínal, tak mi na lékárničku stačila krabička od mýdla. Dnes mám krabici asi desetkrát větší a přesto už pomaličku stačit přestává. A to jsem ještě nevzpomenul vhodnost mít s sebou na expedici chirurgické nitě a prostředky na šití, krémy proti opalování a krém na spáleniny, dobrá je třeba také „černá mast“, která „vytahuje“ záněty, antibiotické masti a zásypy, desinfekci do očí a oční antibiotické masti.. Nakonec tedy stejně dojde na kompromis a vezmu jen to co se vejde a to co unesu. Nicméně beru toho hodně. Jak už jsem uvedl, pokud si nedokážu pomoci sám, tak bych také mohl mít docela smůlu.