Sponzoři
Via ferrata – železná cesta
text: Petr Jahoda foto: autor
Dolomity. Říká se jim „bledé nebo růžové hory“. Za jasného slunce i při západu jsou stále v jemném narůžovělém oparu, které jim dodává tajemný půvab. Architekt L"Corbusier je nazval „nejkrásnější přírodní architekturou světa“. Přičteme-li k tomu italský temperament, pohostinnost a také vyhlášenou italskou kuchyni, je návštěva Dolomit zážitkem. Díky via ferratám jsou jejich impozantní a majestátní vrcholy dostupné i pro ty, kteří se necítí být horolezci.
Italský název „via ferrata“ by se do češtiny dal přeložit jako železná cesta, ale překládá se jako zajištěná cesta. Oba překlady jsou stejně dobré a stejně přiléhavé. Jde totiž o cesty ve vápencových skalních masivech Dolomit, zejména v autonomní oblasti Trentina a v přilehlých horách Rakouska, kde se nazývají „klettersteigy“. Jde o cesty, které se dříve zdolávaly pouze horolezeckou technikou, ale během první světové války, kdy se v Dolomitech hodně bojovalo, vybudovali italští horolezci pro své spolubojovníky železné zajišťovací pomůcky, žebříky, ocelová lana, kolíky a kramle pro dopravu munice, děl i světlometů do nejnepřístupnějších míst fronty. Použili vlastně běžné horolezecké techniky fixních lan a zajišťovacích pomůcek, pro tento účel ze železa. Vojáci se tak mohli po železných žebřících, zajištěni na ocelových „fixech“ relativně bezpečně a rychle pohybovat i v extrémním terénu. Po druhé světové válce se pak v souvislosti se začátkem rozvoje turistiky oprášily a opravily staré železné cesty a vybudovaly se i nové via ferraty. Stále více lidí mělo zájem vyzkoušet si, jaké to je v kolmé stěně nad několik stovek hlubokou propastí. Dnes jsou v Dolomitech a v přilehlých horách snad dvě stovky, možná i více železných cest různých stupňů obtížnosti, které zpřístupňují každému, kdo netrpí závratí, i vrcholy dostupné v jiných lokalitách pouze zkušeným horolezcům.
Na via ferraty je možné se vydat, pokud máte alespoň základy horolezectví. Pro každého, kdo tyto zkušenosti nemá, je nejlepší jít několik prvních ferrat se zkušeným průvodcem. I ti nejzkušenější se neobejdou bez tištěného průvodce, zaměřeného speciálně na železné cesty v dané oblasti. Průvodců po ferratách je k dostání několik, dokonce i v češtině. Obvykle obsahují všechny informace, které potřebujete vědět. V první řadě je to náročnost a obtížnost cesty, na druhém místě bývá celkové převýšení, pak celková doba, která je nutná ke zvládnutí cesty, délka zajištěných úseků a místa nouzových bivaků, pokud by se zhoršilo počasí a nebo se po cestě cokoli přihodilo. V neposlední řadě takový průvodce obsahuje podrobný popis cesty a podrobnější mapu, často také fotografie masívu se zakreslenou cestou. V blízkosti mnoha cest najdete horské chaty, které jsou jednoduché, ale velmi útulné což je v Trentinu pro horské prostředí charakteristické.
Via ferraty bývají obvykle děleny do tří kategorií. Zajištěné cesty, těžké zajištěné cesty a velmi těžké zajištěné cesty. Už toto dělení dává jakousi představu o tom, kterou cestu si s ohledem na naše zkušenosti vybrat. Kategorie také leccos napovídá o množství a kvalitě vybavení, které budeme potřebovat. Velmi těžké cesty, na kterých jsou několikahodinové jištěné úseky, často velmi exponované a orientačně náročné, už nemají daleko ke klasickému horolezectví. Lehčí cesty můžete absolvovat jen se základním vybavením a je to spíše jen turistická záležitost. Těmto nejlehčím ferratam odpovídají jištěné cesty ve Vysokých Tatrách, Roháčích a ve Slovenském ráji. Povinné vybavení, které je třeba na jakoukoli ferratu, je schválený a testovaný horolezecký úvazek a dvě smyčky s karabinami, upevněné k úvazku speciálními prvky vyvinutými pro ferraty, tzv. lanovou brzdu, která má zpomalovací účinek v případě pádu. Mnohé železné cesty jsou také orientačně velice náročné, a tak by v batohu neměl chybět ani kompas. Oceníte ho jak v nástupu k cestě, tak zejména na sestupech. Kvalitní trekkingová obuv je podmínkou. Bez ohledu na počasí je nutné s sebou mít rezervní oblečení, do kterého patří fleesová bunda, čepice, rukavice a nejlépe gore-texový nepromokavý komplet vysoce odolný proti větru a chladu. Není dobré zapomínat na jídlo, energeticky vydatné, a hlavně na pití. I v Dolomitech se velmi často pohybujete ve výšce okolo „3 000 m n. m“ a tak je dobré mít s sebou dostatečné množství vitaminových nebo iontových nápojů.
Některé via ferraty nejsou náročné, ale ani na ně není dobré se vydat bez přilby, karabin, horolezeckého úvazku a dalších nutných pomůcek. Podle počasí a ročního období se na některých cestách neobejdete ani bez maček (stoupací železa) a cepínu. I v červenci bývá v Dolomitech hodně sněhu, a tak je často nezbytné i horolezecké lano. Přilba by měla ochránit zejména před padajícím kamením a věřte, že na některých kolmých cestách je doopravdy nutná. Nejen bezohlední turisté před vámi mohou shodit kámen, ale samy skalní masivy Dolomit jsou místy velmi zvětralé, a tak vypadávají kameny samy od sebe. Před samotným výstupem je také nutné si dobře ověřit předpověď počasí. Změna počasí zde může nastat během jediné hodiny, někdy i během pouhých třiceti minut. Pak se může stát, že blesky v kolmých stěnách na cestách zajištěných železem zabíjejí… Pokud budete mít i jen malou pochybnost o počasí, tak do cesty nenastupujte, zítra je také den. A když ne zítra, tak třeba příští rok, vždyť to od nás máme do Dolomit jen kousek. Hory jsou nádherné, ale vyžadují od svých návštěvníků úctu a respekt. Nikdy je nepodceňujte! Dopřejí vám velkolepé zážitky a nádherné výhledy, ale málokdy odpouštějí chyby a via ferraty v Dolomitech si už vyžádaly poměrně hodně obětí. Téměř vždy to bylo z důvodu nedostatečných zkušeností, podcenění, nebo špatného odhadu počasí a kvůli přecenění vlastních schopností a sil.
Ale na druhé straně, když je hezké počasí, máte patřičné vybavení, jste v dobré kondici a třeba s sebou máte i zkušenějšího kamaráda, tak není čeho se bát. Potom si můžete troufnout i do tak těžkých cest, jako je třeba na Moaize jedenáctihodinová via ferrata Gianni Costantini se sedmi hodinami čistého času po železném jištění s výškovým rozdílem okolo čtrnácti set metrů, která je v současné době považována za nejtěžší zajištěnou cestu vůbec. Ale nemusíte lámat rekordy, překrásné a těžké cesty jsou také v oblasti Brenty, která dosahuje výšky kolem 3000 m n. m. a všechny překvapí množstvím úchvatných výhledů na vápencové věže nejrůznějších tvarů a barev. Jištěná cesta Bocchette nemá v Evropě obdoby, je odvážně vedená v kolmých stěnách po desítkách metrů žebříků a po úzkých římsách. Další zajímavé trasy najdete v oblasti Tofany, Civetty a Selly. Takto bychom mohli vyjmenovat všechny masivy nebo skupiny Dolomit. A pokud si netroufnete na ferraty, tak se vydejte k vrcholům Dolomit turistickou cestou. Jakýkoli trekking v Dolomitech bude vždycky nádherný, protože v těchto horách je tolik krásných vrcholů, že je stále co obdivovat.
Cesta do Dolomit není dlouhá, přes Mnichov, Innsbruck a Brenerský průsmyk jste z Prahy v Dolomitech za necelých osm hodin a z Brna přes Vídeň a Vi llach ještě rychleji. Možnosti ubytování a parkování jsou v Itálii na špičkové úrovni. Parkoviště jsou prostorná a téměř nikde se neplatí.
Autor je prezidentem Českého klubu cestovatelů (www.ckc.cz)